V roce 2002 jsem zažil hotovou lásku na první poslech, to když se mi domů zakutálelo CD „Critical Mass“ od báječných progresivních hochů z Albionu, kteří si říkají THRESHOLD. Deska na pomezí metalové ostrosti a progové virtuozity a hard rockového feelingu je mému srdci drahá podnes, takže jsem netrpělivě vyhlížel další projektil, který britský sextet vypálí. Podle tiskových ohlasů to měla být zase trefa do srdce... Nakonec, slovy klasika: len sa trel. A připravil mi lehký pocit deziluze a zklamání.
Zásadních změn nehledejte. Je patrné, že předchozí řadovka kápla mnoha fanouškům do noty, a tak se kapela snaží držet šťasné hvězdy... Hudební rovnováha se od prog-rocku / metalu ale znovu vychyluje spíše směrem k přímočařejší kytarové muzice s heavy zabarvením a takřka hard rockově chytlavým nábojem. Ke slyšení jsou slušné metalové hoblinky obou kytaristů, na které se nabalují nádherná sóla s vroucným rockovým feelingem (zde vyzdvihuji – a ne naposled – „Opium“) a především sborové vokální linky. A čelně narážíme na první ale. Některé můstky i refrény nesené větrem vícehlasů jsou vskutku překrásné (titulní věc „Mission Profile“, jasně hitový hymnus “Opium“, nadýchaná zpívánka „The Art Of Reason“ či melodicky velmi zajímavý leitmotiv „Static“), ale postrádají precizní výstavbu a gradaci desky předchozí. Přicházejí a odcházejí, ale už to není ten skvěle časovaný orgasmus vzletné vokální bouře. V tom však problém „Subsurface“ netkví, hitových melodií i sól je stále dostatek, bohužel tikající čas ukáže, že nikoli přebytek. Jakmile odezní úvodní euforie a třetí skladba, začíná se dostavovat podobný problém, který rozežíral (ale v mnohem menší míře) desku předchozí. Kompoziční suchopár a bezradnost. Vytrácí se náboj a všechno funguje tak nějak na půl plynu, některé skladby působí až příliš ploše a samoúčelně, místy – instrumentálnímu potenciálu kapely natruc – až triviálně (vztekle bezradná „Pressure“)... Sice to není choroba, která by způsobila zhroucení organismu, ale místy nám novinka pěkně pochrchlává, jen co je pravda...
Abych se ale jen neušklíbal – samo sebou se mi THRESHOLD pořád líbí. Proč? Protože je to stále kapela se svojským zvukem, o který se starají jak výborní kytaristé, tak trochu upozaděný, ale přesto klíčový klávesák Richard West, jehož aparát dává mnohdy přímočarým kompozicím hloubku. I proto, že THRESHOLD mají výtečného zpěváka Maca, jehož škorpíkovsky přiškrcený hlásek pásne k muzice na jedničku. Samozřejmě také proto, že THRESHOLD jsou mistrovsky promazaná mašinka, která umí hodně dobře šlápnout na plyn. Též proto, že nová deska obsahuje pár opravdu býáječných kousků, které zalezou pod kůži jako zimní mráz – potřetí zmiňované „Opium“, „Mission Profile“, pomalejší a místy velice jímavou „Flags and Footprints“ nebo třeba zavíračku „Destruction Of Words“.
Nejsem tedy nádobou, která by přetékala nadšením, ale nejsem ani žlučníkem, který by chrchlil hořkost. Přidávám Anglány do ranku příjemných kapel, které Louža trefně charakterizoval jako antiprogresivní prog. Prostě příjemný poslech s dobrým instrumentálním zázemím, ale žádný pokrok za tím nehledejte. Just static...